Pro Hradní paní
Dřevo v krbu praská,
a rozlívá se záře,
mne k hradu vede cesta prašná,
abych viděl její tváře.
V paměti to pořád mám,
jak za mocným stolem sedí,
ten pocit v duši dobře znám,
když něžně na mne hledí.
Navždy zůstane to v srdci mém,
to ať mi každý věří,
když spolu v záři svíček jdem,
až k nejvyšší věži.
Pak za svitu úplňku,
vítají nás květná luka,
jdem vedle sebe na chvilku,
jak krásně hřeje její ruka.
Vždy se budu vracet rád,
ke své Hradní paní,
je úžasné ji trošku znát,
ač zůstáváme nepoznaní.
Komentáře
Přehled komentářů
krásné,stejně jako náš vysněný hrad,který budem mít navždy v paměti...dojalo mě to k slzám..děkuju
Komentář
(Janina, 4. 11. 2009 8:43)